Artróza, lidově „revma“, je degenerativní onemocnění kloubů. V pokročilých stádiích se typicky projevuje bolestí při pohybu, ztuhlostí kloubů a poruchou pohyblivosti postižených končetin.

Co jste možná netušili...

O artróze se někdy hovoří jako o nemoci 21. století. Postihuje stále více lidí ve stále mladším věku. Šíření nemoci přirovnávají někteří lékaři k epidemii. V příštích 20 letech se má počet lidí s postiženými klouby zdvojnásobit. Souvisí to s celkovým stárnutím populace, ale i se změnou životního stylu. Artróza není nové onemocnění. Ve skutečnosti je starší než lidstvo samo. Známky postižení kloubů můžeme najít nejen u starověkých mumií, ale dokonce už i na kostech dinosaurů.

Artroskopie kolene

Artróza není na rozdíl od artritidy způsobená zánětem. Jde o poškození kloubní chrupavky a kosti vznikající z opotřebení. Klouby každého z nás se zatěžují a opotřebovávají při běžném každodenním pohybu. Naše tělo se s tím vyrovnává neustálým obnovováním chrupavek. Nic ale netrvá věčně. Přibližně po 40. roku věku se schopnost obnovy snižuje. Chrupavčitá vrstva v kloubu se ztenčuje a kosti začínají dřít o sebe. Rozvíjí se artróza. Jak vzniká...

Za rychlejší opotřebování chrupavek a rozvoj artrózy odpovídá především nadměrné zatížení kloubů. Nebezpečná je zejména jednostranná zátěž vznikající při nošení nevhodné obuvi, některých druzích sportu nebo při špatném držení těla. Jedním z hlavních rizikových faktorů zcela jistě je obezita. Artróza může vzniknout i při nesprávném postavení kloubních ploch následkem vrozené vady nebo úrazu.

Kromě mechanického zatěžování je snad příčina vzniku choroby i v samotné chrupavce. Při obdobném způsobu zatěžování si někteří lidé uchovávají funkční klouby i v situacích, kdy se již většina ostatních neobejde bez hole. Mohou za to pravděpodobně rozdíly v látkové výměně ve chrupavce. Dobře vyživovaná tkáň odolává opotřebení daleko lépe.

Artróza nepostihuje jen chrupavky a kosti. Ovlivňuje celý kloub. Díky bolestem vznikajícím při pohybu postiženého kloubu je rozsah pohybu omezený. Na to reagují i okolní vazy a klouby. Ztrácejí na své původní síle. Původní obtíže se tím ještě zhoršují. Rozvíjí se začarovaný kruh. Na kosti vznikají výrůstky, které deformují a zcela mění původní stavbu kloubu.

Jak se projevuje...

Typickým projevem artrózy je bolest. Postihuje nejčastěji kolenní a kyčelní klouby, klouby páteře nebo klouby zápěstí a drobné klouby ruky. Nejdříve nastupuje pouze po větší námaze, později je i klidová. Dalším příznakem je ztuhlost. Po odpočinku klouby zatuhnou a Vám chvíli trvá než se je podaří opět rozhýbat. S postupujícím onemocněním začnete pozorovat omezení pohybů v postižených kloubech. Obtíže se mohou měnit v závislosti na počasí. Brzy zjistíte, že Vám nesvědčí studené a vlhké podmínky.

Při pokročilém onemocnění dochází k závažnému poškození chrupavky a vzájemnému tření kostí o sebe. Nad kloubem může být hmatné „praskání“ (krepitace). Tvoří se zvýšené množství nitrokloubní tekutiny. Klouby začínají natékat. V nejtěžších stádiích jsou deformované kostními výrůstky. Změny kloubů postupně znemožní jejich pohyb.

Artróza obvykle postihuje pacienty starší 60 let. U některých forem však nejsou neobvyklé ani mnohem dřívější projevy onemocnění. V případě vrozených změn kloubů nejsou raritou ani dvacetiletí nemocní. Jak se potvrdí...

Prvním krokem při vyšetření je odběr anamnézy a celkové fyzikální vyšetření. Na artrózu většinou upozorní už charakteristický popis obtíží. Lékař si všímá rozsahu aktivní a pasivní pohyblivosti v jednotlivých kloubech a obtíží spojených s pohybem.

K základnímu zobrazení kloubů slouží rentgen. Poskytne zobrazení kostí, jejich vzájemné postavení a kloubní štěrbiny. Nedostatkem vyšetření je neschopnost zobrazení chrupavky. Její stav lze v časných fázích onemocnění pouze odhadnout podle šířky kloubní štěrbiny. Později může lékař pozorovat změny ve struktuře kostí a přítomnost kloubních výrůstků. K dalším vyšetřovacím metodám použitelným při artróze patří počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MR) a artroskopie.

K potvrzení nebo vyvrácení probíhajícího zánětu slouží laboratorní vyšetření vzorků krve nebo nitrokloubní tekutiny (punktátu). Jak se léčí...

V případě artrózy nelze doufat v úplné vyléčení. Terapie spočívá v mírnění obtíží a bolestí. Základem jsou analgetika a nesteroidní protizánětlivé léky. Projevy artrózy může přechodně utlumit i místní aplikace kortikoidů. Cílem léčby je potlačení obtíží, zachování funkce kloubů a omezení jejich strukturálních změn. K obnově chrupavky přispívají léky ze skupiny chondroprotektiv. Nutnou podmínkou však je jejich pravidelné a dlouhodobé užívání. Ani potom nejsou účinky zaručeny.

Společně s lékovou léčbou je při artróze vhodné použít i tzv. fyzikální metody. Patří k nim vodoléčba, aplikace tepla a léčebná rehabilitace.

Při neúčinnosti všech uvedených postupů nastupuje chirurgické řešení. Spočívá v náhradě postižených kloubů umělými protézami. Existuje řada kloubních náhrad lišících se použitými materiály, velikostí, vlastnostmi i výdrží. Široká nabídka umožňuje výběr optimálního typu protézy pro konkrétního pacienta. Životnost protéz je omezená. Proto by jejich implantace měla být až konečným řešením. Rozhodnutí o použití protézy a její výběr je v kompetenci ortopeda.

Co dál...

Artróza je vůbec nejčastějším kloubním onemocněním. Podle statistik jí trpí až 70 procent lidí starších 65 let. Častěji jsou postiženy ženy. Onemocnění kloubů je spojeno s výraznými bolestmi a končí úplnou neschopností pohybu. Kloub se deformuje až nakonec podlehne „zkostnatění“ (ankylóze). Díky typickému postižení velkých nosných kloubů (kyčelních a koleních) není nemocný schopen ani běžného pohybu. Těžká artróza malých kloubů ruky znesnadňuje nebo dokonce úplně znemožňuje obvyklé denní činnosti a sebeobsluhu.

Artróza není smrtelné onemocnění. Porucha pohyblivosti však výrazně omezuje kvalitu života nemocných. Kromě působení nepříjemných bolestí je připravuje o aktivně strávená léta. Jak se tomu všemu vyhnout...

Základem prevence rozvoje artrózy je udržování optimální tělesné hmotnosti. Redukce nadváhy odlehčí Vašim kloubům a sníží zatížení jejich chrupavek. Dostatečnou a vhodnou pohybovou aktivitou docílíte posílení svalů a stabilizace kloubů. Měli byste se vyhnout sportům způsobujících nadměrné zatížení kloubů a spojených s jednostrannou zátěží (např. běh na tvrdých površích nebo tenis). K nejvhodnějším typům pohybové aktivity patří plavání, jízda na kole nebo v zimě jízda na běžkách. Při jakékoliv aktivitě se vyhněte poranění svých kloubů.